Mladí lidé dokáží překvapit jakoukoli generaci. Svým oblékáním, revoltujícím chováním, přístupem k sexualitě a k drogám všeho druhu. Někdy jsou to i morální extrémy, kdy dítě konvertuje a stane se členem nějaké nebezpečné sexty, začne s alternativními způsoby života, nebo se rozhodne pro práci dobrovolníka v tropické Africe. Většina mladých lidí se časem také zklidní a začnou vést normální život.
K určitým postojům mladých nabádá také kultura, tedy takový trend, který jde proti proudu. Přitom se nemusí jednat o subkulturní fenomén.

Kultura destrukce

Současný kulturní trend, který je blízký mladým lidem, je dost znepokojivý, i když rozhodně se nejedná jen o kulturu, která by se týkala mladých lidí, je to trend obecný.

Mladé lidí fascinuje destrukce a sebedestrukce. Je to alarmující. Těžko říci, zda to odstartovala éra Emo. Když se zaměříme například na filmové umění, zjistíme, že mladí lidé se hodně zajímají o fenomén smrti, sebevraždy nebo eutanázie, pouhé sebepoškozování už jim nestačí.
Přitom se jedná o kulturní produkty, které samy o sobě jsou například z uměleckého hlediska i kvalitní. Může se vyskytnout námitka, že nastavují zrcadlo určitým problémům. Například kultovní seriál Třináct důvodů proč o dívce, která spáchala sebevraždu, odhaluje roušku šikaně. Na druhou stranu téma sebevraždy detabuizuje smrt vlastní rukou a vnucuje mladým lidem myšlenku, že sebevražda je jedním z řešení.

Neméně destruktivní je například film Než jsem tě poznala, který se zamýšlí nad eutanázii. Problém ve filmu nebyl postaven, trpím po autonehodě urputnými bolestmi, proto nechci žít, ale můj život už není můj, když nemohu být aktivní a proto nechci žít. Vnucuje to mladým lidem myšlenku, že pokud nežiju naplno, můj život nemá smysl.
Mladí lidé rozhodně potřebují povzbudit. Povzbuzovat by nás měla právě i kultura. Žijeme v době, která potřebuje světlé body a destruktivní kultura by se neměla stát standardem, jak se tomu v současné době děje.