Výbojky jsou nejvýkonnějšími světelnými zdroji, které lidstvo v současné době zná a využívá. Úspěšně se k nim dotahují LED diodové reflektory, ale prozatím stále platí, že nejvíce světelné energie vydává vysokotlaká výbojka sodíková a v těsném závěsu halogenidové výbojky.

Světlo v halogenidových zdrojích vzniká uvnitř baňky z křemičitého skla za pomoci elektrického oblouku (výboje), kde se rozkmitají směsi plynů tvořené rtutí a některými dalšími kovovými prvky (halogenidy), např. jódem nebo bromem. Výsledkem je velice výrazný osvit bílého světla a podle složení inertní náplně se odstín barvy osvětlení mění od chladnějších k teplejším tónům. Nejčastěji se však setkáváme s tzv. neutrální denní bílou barvou, která poměrně věrohodně napodobuje intenzivní denní sluneční světlo.

Princip zapálení hořáku a tvorby elektrického výboje byl v době objevu těchto světelných zdrojů již znám, metalhalogenidové výbojky pouze navázaly na své předchůdce rtuťové. Šlo tedy „jen“ o jakousi inovaci, jejímž cílem bylo téměř zdvojnásobení světelného výkonu rtuťových zdrojů a vylepšení barevného podání, a to zároveň s prodloužením životnosti až na 15 tisíc hodin.

Bezpečnost svítidla zajišťuje ochranný kryt

Vzhledem k tomu, že jde o princip elektrického výboje směsi uvnitř baňky pod velmi vysokým tlakem až téměř dvaceti atmosfér, je případná exploze velmi nebezpečným jevem. V Evropě jsou sice prozatím povolena svítidla bez krytů, ale v zámoří je povinnost instalovat ochranné prvky vždy. Zároveň se tím zabezpečí svítidlo před povětrnostními vlivy a zpravidla jde o vysoký stupeň krytí IP 65.
V zásadě však z praktického hlediska dochází k takovým defektům velmi výjimečně. Veškeré reflektory musí být podrobeny pravidelným revizím, kdy se kontrolují kromě samotných výbojek i stavy patic, svítidel a přívodní instalace.