Základ k výrobě vozu Citroën 2CV vznikl již koncem 30. let. Mělo jít o auto, přezdívané jako TPV. Tato zkratka ve francouzštině „trés petite voiture“ znamená něco ve smyslu velmi malého vozidla. Auto mělo pojmout čtyři dospělé osoby a uvézt celkem 50 kg nákladu k tomu. Nebyl to snadný úkol, protože celková hmotnost vozu (bez benzínu a technických kapalin) nesměla převyšovat 400 kg a spotřeba paliva se musela vejít do 5 litrů benzínu na 100 km. Zároveň měl být automobil dobře ovladatelný i pro ženy (to můžete vidět právě ve filmu Četník a četnice, jak vůz řídí ctihodná sestra). A nakonec cena pořízení autíčka měla být maximálně pět tisíc franků. Cena měla tedy dosáhnout sotva třetiny klasického tehdy vyráběného Citroënu.

Vozidlo dostupné za rozumnou cenu i pro chudé

Tehdejší šéf automobilky Citroën přišel s tím, že mají také chudí lidé právo vlastnit automobil, a vývoj vozu TPV byl tedy posvěcen ze všech stran. Bohužel do této činorodé práce zasáhl Adolf Hitler se svými nohsledy a s těmi, kteří ho podpořili ve volbách. Jak to dopadlo, víme všichni, přišla nejkrutější válka v dějinách lidstva. Ovšem pro vývoj vozu TPV to mělo vliv relativně příznivý. K nadcházejícímu autosalonu v Paříži v roce 1939 nebyl totiž vůz ještě dostatečně připraven a mohl se pak potají i v průběhu okupace hitlerovským Německem dále vyvíjet. Válka skončila a v roce 1948, dokonce na autosalonu v Paříži, se vůz Citroën 2CV již zjevil v plné kráse.

Pořadníky na auto, čekalo se až čtyři roky!

První sériově vyráběné vozy se na veřejnost dostaly až v roce 1949. Poválečné období bylo ve Francii ještě sice plné vzpomínek na krutosti válečného běsnění a na miliony obětí, ale lidé se radovali z nově nabyté svobody. Radost jim přinesla i kývající „kachna“, jak se jí přezdívalo, objednávky rostly, a nakonec se v pořadníku čekalo na auto i několik let. Upřednostěni byli zvěrolékaři, sedláci, lékaři a duchovní. Na každého se však dostalo a auto Citroën 2CV se vyrábělo až do roku 1990. Celkem spatřilo světlo světa zhruba 3 miliony a 500 tisíc vyrobených kusů.
Poslední z nich slavnostně ukončil výrobu „kachny“ 27. 7. 1990. Dnes se s „kachnami“ můžeme setkat už jen při srazech veteránů, pořádaných dokonce i v České republice.